Den druhý

CESTA DO ARUSHI
úterý, 10.1.2012

Po brzkém vstávání, které doprovázel prudký déšť, jsme opět posnídali v hotelu Safari Inn a poté jsme se mikrobusem dopravili na městské autobusové nádraží, odkud nás čekala dlouhá cesta do Arushi, „hlavního města safari“. Nádraží skýtalo opět nepočítané množství lidí, hluk, troubení aut a autobusů, ženy nosící na hlavách cokoliv včetně kufrů a nechyběli ani všudypřítomní pouliční všeho-prodavači. Když se nám podařilo najít správný autobus a krůček po krůčku se v dlouhé koloně dostat z hlučného nádraží, cesta do Arushi mohla začít. 

Z nádraží jsme vyjížděli kolem sedmé ráno a do cílové destinace jsme měli dorazit ve čtyři hodiny odpoledne. Kolem poledne jsme stavěli na odpočívadle, kde byla možnost si odskočit a občerstvit se. O množství lidí snad už netřeba se zmiňovat, těch je všude prostě nepřeberné množství. Stánkaři zde nabízeli hlavně ovoce rozličných druhů a nechyběl ani kiosek s rychlým občerstvením. V průběhu cesty autobus několikrát zpomalil, aby mohli prodejci cestujícím do okýnek nabízet ovoce, zeleninu, nápoje, sušenky, ale i nepotřebné cetky. 

Okolní krajina se měnila ze zazelenaných plání, masivního pohoří Usambara, sisalových polí s červenou zeminou až po vyprahlé savany. Vesnice byly vesměs stejné – chýše uplácané z bláta, v lepším případě z cihel, spousta lidí, obchodníků s ovocem, mraky motorek, automobilových vraků, hluk a spousta prachu. Cesta se ale nakonec protáhla až do 18:45, kdy jsme celí zlámaní vystupovali v hlučném městě pod horou Mt. Meru. 

Po ubytování v sympatickém Naaz hotelu jsme se vydali na večeři do restaurace, kterou jsme si vytipovali v našem průvodci. Noční život ve velkoměstech nepatří zrovna mezi zcela bezpečné a již po pár minutách, kdy jsme chtěli zabočit, po pravdě do docela temné ulice, nás místní zastavili a od tohoto nápadu odrazovali. Jejich rady jsme nebrali na lehkou váhu, otočili jsme se a vraceli cestou k hotelu. Netrvalo to ani dvě minuty a už jsme dostali nenápadnou nabídku k nákupu marihuany a mně se dostalo vřelého objetí a polibku od místní ženy. A to vše během asi 300 metrové „procházky“ od hotelu. Po neúspěšném pokusu se najíst mimo hotel jsme se postupně začali scházet k ochutnávkám našich domácích, ale i zdejších alko zásob a večer strávili probíráním nadcházející safari.