Den třetí

NP Lake Manyara

středa, 11.1.2012

Po snídani jsme celí nadšení do nadcházejících zážitků nasedli do připravených džípů (dohromady byly tři) společnosti Sunny Safaris, seznámili jsme se s naším řidičem Omarem a vyrazili směr NP Lake Manyara. Cestou jsme se ještě zastavili na hadí farmě Maserani. 

Když jsme pak dorazili do kempu nedaleko městečka Mto wa Mbu, zjistili jsme, že ze Sunny Safaris pro nás připravili i velké stany, což byla příjemná zpráva, protože jsme vlastní vůbec nemuseli vytahovat a každodenně stavět (škoda, že tohle nikdo předem netušil, mohli jsme ušetřit pár kilo a místo v baťohu). Safari společnost se o nás měla starat i v oblasti gastronomie, takže jsme hned mohli ochutnat místní kuchyni. Typicky africké to zrovna nebylo, ale jíst se to dalo bez problémů. Po občerstvení jsme se konečně vydali do národního parku Lake Manyara. Už cestou jsme mohli vidět jednoduché vesničky masajů obehnané akáciovým plotem, čímž se chrání před útoky divoké zvěře. Dokonce jsme zahlédli i mladé Masaje pomalované černou a bílou barvou. Po vyřízení nutných formalit ohledně přímého vstupu do NP jsme jako první volně žijící zvíře mohli vidět kočkodana diadémového, který  na krátké vzdálenosti krásné posloužil jako model k fotografování. 

Záhy nebyla o další zvířata nouze. Po vjezdu do NP nás přivítala tlupa paviánů, přičemž někteří z nich od nás byli sotva na metr až dva vzdálení. Další kočkodany a paviány jsme pak během dnešní výpravy viděli ještě mnohokrát. Dále bylo k vidění několik druhů antilop (vodušky, impaly, …), zebry, buvoly, divoká prasata. 

Sice z větší vzdálenosti, ale i tak jsme měli radost z krátkého pozorování několika hrochů v nedalekém jezírku. V průběhu cesty se nám naskytla krásná podívaná, kdy stádo slonů včetně několika mláďat nám zrovna křížilo cestu. V jednu chvíli jsme měli jednu ze slonic jen kousek od džípu a varovným zamáváním uší nám dala jasně najevo, kdo je tady pánem. Náš řidič začal být z tohoto gesta poměrně nervozní, ale sloní samice se naštěstí hned otočila a spolu se svým mládětem pokračovala v cestě za skupinou. Možná se to nezdá, ale slon patří mezi velice nebezpečná zvířata. Na rozdíl od slona indického se slon africký nedá, řekněme, vychovat a ochočit. Pokračovali jsme v cestě na vyhlídku na Lake Manyara a odtud dále údolím co nejblíže k jezeru. Při té příležitosti jsme mohli prvně spatřit žirafy na vzdálenosti asi 10m a společnost jim dělal i jeden slon. Čas se chýlil a čekal nás návrat do kempu.

Hned na to jsme měli o další zážitek postaráno. Během cesty jsme se totiž zastavili ve vesničce Mto wa Mbu, abychom načerpali místní atmosféry a mohli si pořídit nějaké africké suvenýry. Už jen když naše džípy zastavili na kraji silnice, seběhli se k nim místní „street selleři“ a do otevřených okýnek cpali ruce plné suvenýrů s vyloženě neodolatelnými nabídkami  ke koupi. Jednomu z nich jsme tedy udělali radost koupí masky zebří hlavy. Když se nám podařilo vystoupit, stále jsme měli v patách několik vnucovačů. U nedalekého, dalo by se říct art marketu (několik obchůdků plných obrazů tingatinga a dřevořezeb makonde) jsme pořídili velký širokoúhlý malovaný obraz afrických vesničanů na plátně. Nákup se neobešel bez téměř nutného smlouvání. Původní návrh byl 80 dolarů, cenu jsme srazili na 45 dolarů, při čemž by možná šlo s cenou jít ještě níže. Naše smlouvání a nákup obrazu zdržel celou skupinu a do kempu jsme se dostali až za tmy. Povečeřeli jsme, poklábosili a uléháme ke spánku.