Jezero Natron a vodopády Ngare Sero
pondělí, 16.1.2012
I když v noci bylo dusno a sprchlo (podle slov
Petra Želiezka: "U Natronu neprší, to máš větší šanci vidět
v Ngoru nosorožce…"), zvládli jsme si tentokrát trochu
déle pospat a až kolem desáté hodiny jsme se vypravili k jezeru Natron.
Džípy nás vysadili v určité vzdálenosti, do které bez problémů mohli zajet,
a my šli další kus pěšky. V těsnější blízkosti se sodným jezerem se nám už
na podrážky lepilo bahno, takže jsme šli jen tak daleko, jak nám to půda pod
našima nohama dovolovala. Nabízel se nám ale pohled na horkem rozpálené slané
jezero s pruhem růžových plameňáků. Na zpáteční cestě už byli u džípů
připraveni masajské děti a ženy se svými mobilními korálkovými obchody.
Džípy nás zavezly opět poblíž kempu, odkud jsme se vydali k vodopádům Ngare Sero. Jak k Natronu,
tak i těmto vodopádům nás doprovázeli místní průvodci-Masajové, kteří často
pomohli, zejména v případě, kdy bylo potřeba přebrodit říčku. K vodopádům totiž nevedla
žádná normální cesta, ale muselo se jít přes skalnatý břeh a několikrát skrze
řeku. Ale za tu cestu to rozhodně stálo. Čekaly nás opravdu nádherné vodopády,
kde jsme následně koupáním strávili nějaký čas. Po návratu do kempu, kde jsme
měli ještě poobědvat se na nás opět vrhli místní Masajové, ženy a děti,
s jejich neodbytnými nabídkami korálkových ozdob. Nakonec jsem si koupila
jeden náramek od Masaje, který vypomáhal v kempu a Dan a Jára si od nich
za vysmlouvanou cenu koupili oštěpy a nože. Zbytek dne jsme strávili přejezdem
do kempu nedaleko Mto wa Mbu, ve kterém jsme trávili již první noc před
začátkem safari. Cesta byla dlouhá a extrémně prašná (kromě nás to pěkně
schytala i bagáž), takže na sprchu jsme se těšili víc než kdy jindy. Povečeřeli
jsme a zítra nás čeká poslední safari den.
Žádné komentáře:
Okomentovat