Den první

DAR ES SALAAM
pondělí, 9.1.2012 

Let do Tanzanie jsme měli s mezipřistáním v Istanbulu. Odtud jsme 7,5 hodiny letěli do Dar es Salaamu, největšího města Tanzanie. Po vyřízení potřebných víz k vstupu do země nás čekal před letištěm mikrobus, který toho měl již mnoho za sebou, nicméně nás v pořádku dovezl do centra města k hotelu Safari Inn, kde jsme měli strávit zbytek této (přiletěli jsme ve tři ráno) a jednu další noc. Ubytování na zdejší poměry ucházející, jenom všudypřítomné dusno je nepříjemné. Přeci jenom jsme z Čech odjížděli při teplotách kolem pěti stupňů, takže si ještě pár dní budeme zvykat na vyšší teploty. Po krátké noci a chudší snídani jsme vyrazili vstříc africkému velkoměstu. 

 Když jsme v noci přejížděli z letiště do hotelu, město bylo klidné a kromě pár polehávajících lidí na ulici, více méně mrtvé. Když jsme ale vyšli před hotel do ulice Band Street, doslova do jámy lvové, byli jsme trochu vyděšení z všudypřítomného hluku a obrovského množství lidí. A samozřejmě jako bílí turisté jsme mezi nimi svítili jak žárovky. Zpočátku jsme se báli skoro zastavit, natož vytáhnout foťák a ruch ulice si vyfotit. Když jsme na domech našli označení ulic, zorientovat se v mapce už nebyl problém a sem tam jsme odpověděli na veselý pozdrav Jambo ve svahilštině. Dar es Salaam nenabízí příliš památek a zajímavostí, takže nejdříve jsme jen bezcílně bloudili rušným městem. Procházeli jsme kolem tržiště Kisutu, kde trhovci v sisalových koších nabízeli rýži, koření, kukuřici a další. Po Marogoro Road jsme se dostali k pobřeží, později jsme minuli St. Joseph Metropolitan Cathedral a Azania Front Lutheran Church, a skrze rušné uličky jsme mířili ke zdejšímu muzeu. Uvnitř byly vystaveny různé historické sbírky týkající se živočišné říše, vývoje člověka, dokonce i historie tanzanského fotbalového týmu, dávné malby na skálách, a nemohla chybět ani historie samotné Tanzánie, zejména informace o prezidentu Nyererem a nezávislosti, za kterou se zasloužil.

Po návštěvě muzea bylo hlavním cílem najít supermarket a koupit vodu. Na každém rohu sice postávají pouliční prodavači všeho možného včetně vody, ale není příliš bezpečné ji takto kupovat,  vychytralí prodejci totiž dokážou prodat stáčenou vodu šikovně zabalenou jako zcela novou. Dalším cílem byl rybí trh Kivukoni. Bohužel již bylo po poledni a rybáři již své úlovky buď prodali, nebo byly k dostání už jen nevzhledné zbytky.  Žaludky už nám ale dávaly jasně najevo, že by to chtělo oběd, takže jsme zakotvili, na místní poměry, v podstatě luxusní restauraci, kde po zaplacení určité částky jsme mohli sníst v cokoliv a kolik jsme chtěli. Na večer jsme si od pouličního prodavače koupili papáju a uťapaní již mířili zpět na hotel.