Ngorongoro Conservation Area
čtvrtek,
12.1.2012
V brzkém
ránu jsem vstali, posnídali a z kempu nedaleko Mto wa Mbu se naše tři
džípy vydaly směrem k Ngorongoro Conservation Area s vyhlášeným
kráterem plným divoké zvěře. V průběhu cesty jsem si ještě udělali
zastávku v místní výrobně cihel, ve které pracovaly zejména starší děti,
asi od věku dvanácti, možná do dvaceti let. Kolem se ještě cupitala skupinka
malých černošských dětí, které spoustu z nás skoro zaujaly více jak
samotná výroba cihel, takže si zasloužily spoustu sladkostí.
Tiše
jsme obdivovali náročnou práci na každodenním horkém slunci, dokonce se spoustu
z nich v dole pohybovalo i bez bot. Po této návštěvě už nám nic
nebránilo vyrazit přímo do Ngorongoro Conservation Area. Nejdříve bylo nutné
zdolat stěnu kráteru a to až do výšky 2300m n. mořem, cestou se naskýtaly
nádherné pohledy dolu do kaňonu. Všude možně byly k vidění i nefalšované
masajské vesnice, a když jsme se již dostávali dolu do kráteru, několik masajů,
jak pasou svá stáda na okraji kráteru a dohnat je k možnému zdroji vody,
avšak vstup mají povolený jen do určité části, dále by to bylo přirozeně
nebezpečné.
Kráter Ngorongoro, devatenáct kilometrů
široký kráter plný travnatých plání, močálů, mýtin, jezera a lesů, které
poskytují domov mnoha býložravců, ale také nejhustší populaci šelem v Africe.
Dohromady na celkové ploše tři sta kilometrů čtverečních žije okolo dvaceti
pěti až třiceti tisíci velkých savců. Oblast tak nabízí vynikající podmínky
pro pozorování zvěře. Mimo živočichy jako jsou zebry, pakoně, gazely, pštrosi,
buvoli, antilopy, prasata bradavičnatá, buvolci, sloni a další, zde lze
spatřit i několik vysoce ohrožených nosorožců dvourohých. Kromě těchto
vzácných zvířat zde můžeme obdivovat i šelmy – nejčastěji jsou k vidění lvi,
dále hyeny a šakali, někdy se objevují i gepardi či levharti.
Na dně kráteru se rozkládá mělké zásadité jezero
Magadi, jehož rozloha závisí na množství srážek. Na jih od jezera můžeme
najít les Lerai, rozlehlý akáciový porost, zbytek kráteru pokrývají křoviny,
travnaté pláně a močály.
|
Nevidět
žádné zvíře v kráteru Ngorongoro je snad absolutně nemožné. Hned na
začátku naší cesty se všude kolem nás pásla stáda černobíle pruhovaných zeber a
pakoňů, antilop, ale i gazel a sem tam kolem nich proběhla hbitá prasátka
bradavičnatá. Dokonce jsme mohli několikrát spatřit i hyenu. Vždy ale samotného
jedince, který sám neloví, takže jsme nebyli svědky žádného lovu. Nosorožec
patří mezi ohrožená zvířata a spatřit jej není žádnou samozřejmostí. My měli
ale obrovské štěstí, když se nám podařilo na jednom místě potkat dohromady 8
kusů (na jedné straně cesty pět, na druhé tři). Byl to opravdu netradiční a
jedinečný zážitek. Záhy jsme dostali další tip, že by se nedaleko měl být i
gepard, další z ohrožených afrických zvířat. Skutečně tam byl (ačkoliv
pouhým okem byl viditelný jen nepatrně), dokonce jsme byli i svědky toho, kdy
se k němu „nenápadně“ blížila hyena, aby zjistila, jestli má nějaký úlovek
s cílem mu ho případně ukrást. Když zjistila, že gepard nic nemá, přestal
ji zajímat a šla si dál po svých. Nedaleko od této podívané na nejrychlejší
kočkovitou šelmu ležela mršina pravděpodobně slona, na kterém už hodoval značný
počet supů a hyen.
Kručící
žaludky byly uspokojeny na k tomu určeném piknikovém místě u menšího
jezírka. Obědy jsme dostávali v tzv. lunch boxech a pokaždé nabízeli
jednoduché občerstvení od každého trochu. Na obloze kroužili hladoví orli, po
zemi se producírovaly perličky, sem tam kolem prolétl jasně žlutý snovač a
všichni doufali, že uloví alespoň pár ždibečků z obědů místních turistů.
Za jezírkem, ve kterém si lenošili hroši, se tyčila stěna kráteru, nad kterou
černá mračna spustila mohutný liják. Ještě, než nás dostihl, podařilo se nám
najít skupinku čtyř lvů, přičemž jeden z nich si pěkně lenošil přímo na
cestě. Od našeho džípu byl na vzdálenost sotva jeden metr. Když se zvedl,
dokonce se i o naše auto klasickými kočičími pohyby otřel. Za pár minut už déšť
dostihl i nás, takže jsme se pomalu vydali do kempu situovaném na vrcholku
kráteru. Stany byly opět připravené a nás čekala už jen večeře. Vzhledem
k nadmořské výšce byla tato noc nejchladnější, jakou jsme za naší výpravy
mohli mít.
Žádné komentáře:
Okomentovat